Minulý týden jsem se v Ban Lungu (na SV Kambodži) pochlapil a vydal do džungle. Slova "land" a "mines" můj anglický slovník v hlavě neobsahuje, a tak jsem tuto červenou tabulku s roztomilým čumáčkem, který připomínal lebku, přeskočil se vší mrštností a nahlas se při tom zasmál.
Jako správný zálesák jsem se do džungle patřičně vybavil. Nůž jsem si zapomněl na hotelu. Na nohy jsem si nazul boty značky CROCS, které v blátě v období dešťů mají tu neocenitelnou vlastnost, že dobře kloužou, což se může hodit. Navíc jejich měkkou podrážkou snáze proniknou dvoucentimetrové trny přímo do chodidla, což vaše zážitky učiní nezapomenutelnými. Do batůžku jsem si dále zabalil fotoaparát a pro každý případ i toaleťák. Po zralé úvaze jsem dospěl k závěru, že bílá barva kalhot bude do džungle nejvhodnější, neboť jíl ani bahno na takovém oděvu nevynikne. Je to vpravdě neocenitelný zážitek a všem doporučuji se alespoň jednou do džungle podívat. Vážně. Když teď už také víte, co si vzít s sebou, skoro nic vám nebrání.
Pokud si myslíte, že jsem si dělal legraci, mýlíte se. Opravdu jsem tak blbej. Na svou obhajobu snad jen tolik, že jsme byli ve skupině s průvodcem, který po pralese běhal ve vietnamkách, a to ještě s mnohem větší bravurou než kterýkoli zápaďácký člen se sebelepším vybavením v naší skupině - bylo nás pět. A v zóně, kde se vyskytovaly nášlapné miny, jsme se nepohybovali, přestože ty cedule tam skutečně umístěny byly
Pochopil jsem, proč se pralesům v tropickém pásmu říká "deštné". Důvod je prozaický - neustále tam prší. A prší. A prší hodně. Zhruba jako ve sprše. I více, pokud máte doma nízký tlak vody. Takže je vhodné vzít si s sebou pláštěnku. Tu jsem měl. Dokonce s sebou. A na tomto místě si dovolím poděkovat své manželce za její zapůjčení...
K jídlu nám naši průvodci vařili z benzínového vařiče, případně na ohni, když jsme dorazili do nocoviště. Šlo o klasická asijská jídla - maso a zelenina na woku s rýží. Ale co nebylo klasické - bambusová polévka, uvařená v (dutém) kmenu bambusového stromu. Je to specialita místní menšiny "Krn".
Co dodat? Zjistíte, že když je v džungli tma, můžete bez problémů vyvolávat filmy beze strachu, že se osvítí. Ale hlavně zjistíte, že by vůbec nebyl dobrý nápad se do džungle vypravit na vlastní pěst. Nejde o miny a divou zvěř, která se většinou od lidí drží opodál. Jde o orientaci. Mně všechno připadalo stejné. A v lijácích ještě spíš.
V Phnom Penhu bylo pěkně. Nebyla to taková díra, jak jsem si myslel. Ba naopak! Poměrně příjemné město. Zřejmě se za posledních pár let dost proměnilo. Střední škola Tuol Sleng (známá jako zařízení S-21, kde Rudí Khmérové prováděli výslechy nepřátel Ankaru, tedy Pol Potova kambodžského státu) ani vyhlazovací centrum Choeung Ek vám na náladě nepřidá. Doporučuji však navštívit. Zejména to druhé je v současné době "pěkně" udělané - při vstupu dostanete sluchátka a na příslušných místech mačkáte čísla a posloucháte, co rudokhmérští kde vyráběli. Nutno dodat, že se ve svých vynálezech příliš nelišili od toho, co se v historii již událo (od mučení ve středověku přes 2. světovou válku až po poválečné režimy). Snad jen byli velmi rychlí - povedlo se jim vyvraždit 3,8 miliónů vlastních obyvatel. Kambodža má v současné době něco okolo 13,5 miliónu obyvatel.
Nicméně v této "perle jihovýchodní Asie" jsem potkal zkušeného cestovatele - Mílu. A co se tam dělo? To snad ani nechtějte vědět.
V současné době jsem již výrazně severněji - v hlavním městě Laoské lidově demokratické republiky Vientiane. Jako celý Laos je Vientiane ospalý, i když s jižním Laosem (konkrétně oblastí Si Phan Don známé též jako "4000 ostrovů"), odkud jsem sem dnes ráno po více než dvacetihodinové pouti dorazil, se "živost" této stolice nedá srovnávat. Dlouho se tu právě proto neohřeji. Není tu nic moc zajímavého na práci ani k vidění (manželka mi jistě odpustí tato slova). A tak zítra čeká Luang Prabang (a v něm asi hodně turistů. Než mě však turisté budou moci přivítat, projedu se ke své velké radosti dalších 11 hodin autobusem.
Si Phan Don si naopak dovolím doporučit. Přestože je v Lonely Planet na tuto oblast poukazováno jako na Mekku cestovatelů po JV Asii, překvapivě nejsou ostrovy nacpané ožralými zápaďany, kteří zvrací po kandelábrech. Je tam nesmírný klid, zvuk motorů po dobu tam strávenou skoro zmizí z vašeho života, nikdo se nikam nežene. Zemědělci opečovávají svá rýžová pole, domorodci chodí vycházkovým krokem z místa na místo a ani býčci a kravičky s velkými rohy se na rozdíl od svých španělských bratří a sester nenechají (naštěstí!) vyprovokovat k rychlejšímu pohybu moudrým Čechem, který okolo nich projíždí na kole v krvavě červeném tričku.
Poslední poznámka, jíž si nemohu odpustit: Laos je dražší než Kambodža...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat