Dnes jsem si napsal svůj první test v ruském jazyce. Báječný zážitek. Netuším, jak dopadne, ale kdo to taky po testu tuší. A ve čtvrtek si dám hned další, abych nezakrněl...
Včera se k nám na kolej nastěhovala skupinka nových (a snad i dočasných) spolubydlících. Jsou to děti mezi 8 až 12 lety (vy vtipnější, víte o koho se jedná, se zdržte komentářů:). Poštěstilo se mi také zaslechnout jejich první slova, když si prohlédli pokoje. "To není kolej, to je ráj," pronesl jeden z mých nových sousedů, spatřiv vlastní televizi ve svém dvoulůžkovém pokoji. Zajímavým jevem, který lze pozorovat napříč celým mladým osazenstvem, je neschopnost chodit a mluvit. Každý do jednoho preferuje běh či sprint a hlasité halekání. V tom všem shonu kdekdo zapomene, ve kterém pokoji bydlí, a tak už se mi stalo, že se náhle otevřely dveře, a málem jsem měl nového spolubydlícího. Zajímavou dětskou sportovní událostí je také běhání po schodech nahoru a dolů v pantoflích a jízda výtahem (taktéž v pantoflích).
Ostatně, jak jsem postřehl, Rusové jsou vůbec vázáni na schodiště. Jednou, když jsem navštívil schodiště, spatřil jsem také zajímavou schodištní hru. Na kažém druhém schodu do dalšího patra byly ve dvou řadách umístěny panákové sklenice plné vodky. Dva soutěžící měli za úkol co nejrychleji dosáhnout dalšího patra, kde prvního z nich čekala panáková prémie. Posléze jsem se dozvěděl, že to bylo pro jednoho z nich už druhé a pro druhého třetí kolo. To mi řekli jejich přátelé, jelikož soutěžící nebyli schopni promluvit.
V sobotu se také ve vedlejším pokoji konala velkolepá velikonoční oslava. Sobota zřejmě není obecně ideálním dnem pro tento svátek, ale v pondělí zde není volno. Připravily se čtyři druhy pomazánek, z toho tři vajíčkové a jedna rybí, z čehož dvě jsem dělal já, abych se také pochlubil. Celý dýchánek proběhl v klidu, jak brzy uvidíte na fotografiích. Rozbitou postel neznámo kým jsme opravili a jednoho horkokrevnějšího, vodkou posíleného kolegu přesvědčili, aby tím hasicím přístrojem to okno, které mu překáželo, nerzobíjel.
